3. dubna 2016

Life in the suitcase ...

Tak jsem konečně dojela domů, najedla jsem se, vykoupala, zasedla k pc a tím Vás vítám u dalšího článku #OnTheRoad ...

Během 10 dní jsem byla 3 x na cestě, docela husté, že ?
 Ne, mě to vážně nevadí, za tu dobu, co jezdím, jsem si už zvykla a tohle je pro mě nic. I když je někdy cesta tak nudná, vůbec neubíhá nebo se potkávám s hooodně divnými lidmi, něco se mi přihodí atd., ale co, kdybych takhle necestovala, neměla bych tenhle kočovný život, nemohla bych psát tyto články a tím pádem bych neměla tak hezké zprávy od čtenářů, jako doposud :).
Za které mimochodem strašně děkuji !!!

Už teď vím, že tento článek bude mnohem delší, než jsou ostatní #OnTheRoad posty, tak se na to rovnou vrhnu :)

 Naposledy, když jsem jela ze Znojma, tak jsem vyjížděla už brzy ráno, vůbec se mi nechtělo vstávat. Ano, sice jsem ranní ptáče, ale vstávat v půl 6 mě vážně zabíjí, nejsem na to vůbec zvyklá!
Byla jsem ráda, že jsem tentokrát nejela s Timmoušem. No ráda. Ráda v uvozovkách ! Timmoušek zůstal u páníčka ve Znojmě. A byla jsem "ráda", protože jsem měla doma vyřizování a nechtěli jsme, aby během takové chvilky jezdil sem a tam :).

Tentokrát jsem navíc jela jiným autobusem, než jezdím obvykle a na cestě Znojmo - Praha jsem byla 3 hodiny a 20 minut.
 B R U T U S !
 Tenhle čas totiž obvykle jezdíme autem až do Litvínova :D, ale co se dá dělat.
Autobus smrděl jako TOI TOI záchody, to fááákt chceš ! Navíc celou cestu jsem seděla v zimní bundě a stejně mi byla zima. A to jsem se do toho autobusu tak těšila, že se tam ohřeju ...

 V Praze se mi nestačilo ani nic zvláštního stát, protože když jsme přijeli do Prahy, vzala jsem kufr a běžela na další spoj, který jsem měla jen tak tak ... jak říkám, byla to dlouhá a nudná cesta ... 


Na druhé cestě do Brna začal den vážně krásně ! Den předtím, než jsem jela, jsem musela odnést do školy zadání diplomové práce. Přišla jsem tam a dozvěděla jsem se, že to mám špatně, protože mi tam prý chybí logo školy a bez toho fakt neee. No dobře, krom loga jsem měla pouze jeden dokument, namísto 3. No jo no, to se stává.

 PŘÍSAHÁM, ŽE UŽ NIKDY NIC NENECHÁM NA POSLEDNÍ CHVÍLI (největší lež, jakou znám - student life :D) !
Samozřejmě, že už jsem nestíhala jet zpátky domů, předělat to a poté ještě zpátky do školy, protože když jsem tam přišla, tak studijní oddělení zavíralo. 
Tak jsem řekla, že si přeobjednám autobus a zanesu to do školy ráno.

I přesto, že jsem jela autobusem do Brna až v 10/30, tak jsem vstávala brzy, protože jsem potřebovala jet do města, kde si zadání na diplomku vytisknu a poté pojedu v klidu do školy a ze školy to budu mít akorát, abych si koupila jídlo a mohla jít čekat na autobus do Prahy. JENŽE ... když jsem přijela na 8 hodinu ranní do města, nikde nikdo, docela děsivé, to jako všichni spí jo :D ??? 
Když jsem vyrazila do papírnictví, kde jsem si dokumenty chtěla tisknout, měli zavřeno. Říkám, jestli si nedělají srandu, protože otevírali až v 9 hodin a to kdybych měla čekat, tak už nestíhám vyřídit školu a poté běžet na bus. Tak jsem vyrazila na druhé místo. OPĚT super. Ve středu otevřeno od 9/15. To už jsem vážně plašila, co budu dělat. Tak jsem vyrazila do dalšího papírnictví, kde měli otevřeno. Byla jsem celá šťastná, že je otevřeno ... vejdu s úsměvem do dveří, s kufrem, jak když se stěhuji, pozdravím ... pán se podívá, pozdraví a řekne na kolegu "jééé slečna se k nám stěhuje". Říkám jim, že něco potřebuji vytisknout. ALE v tom mě jeden z pánů zarazí a povídá - "bohužel slečno, my Vám tu nic vytisknou nemůžeme" .... 
Tak jsem se otočila a vyrazila zpátky do města duchů. Pán stihl dodat "Vy jste slečno snad jediný člověk, který je hned po ránu milý" ... poděkovala jsem mu a odešla. Ano potěšilo mě to, ale víc by mě potěšilo, kdyby mi to vytiskli :D...
V tu chvíli jsem začala jančit, tak jsem vzala telefon a volala taťkovi do práce, zda mi to nemůže vytisknout a hodit mě do školy. 
Měla jsem jediné štěstí, protože kdybych zavolala o 5 minut později, měla bych smůlu ...
Konečně jsem měla vše vyřízené a mohla jsem jít na autobus. Tím, že jsem do Mostu jela autem, tak mi zbyla necelá hodina času, takže jsem si šla na ranní dávku kofeinu :).
Když bylo 15 minut do odjezdu, zaplatila jsem a šla jsem na autobus. V tom mi přišel email, že autobus bude mít zpoždění. Říkám "cooo", však tu stojí, tak jak může mít zpoždění. 
A vážně, měli jsme 20 minutové zpoždění, protože řidič autobusu si potřeboval odpočinout. To už jsem pěkně šílela, protože jsem v Praze na přestup měla jen chvilku ...
Když už jsme konečně byli na cestě, zanedlouho jsme se zastavili v koloně. Né v první, ani né v poslední !

V Praze jsem popadla kufr, šla do Crosskaféčka, kde jsem si koupila svačinu a rovnou jsem tam chtěla jít na záchod, JENŽE...  "omlouváme se, záchod je rozbitý, musíte jít naproti" .... zaplatila jsem svačinu, popadla těžký kufr a pomalu běžela na druhou stranu Florence na záchod, bylo 5 minut do odjezdu, lidé už nastupovali a já jančila takovým způsobem, že to nebylo možné :D ... vešla jsem na záchody a tam turnikety (dřív tam nic takového nebylo) ... ptám se té paní, zda to bere 50 korunu a ona hnusným tónem odpověděla - "no to já nevím, zkuste to a uvidíte" ...
V tu chvíli bych jí nejraději pleskla :D
 ... skvělý, to jako půjdu na záchod za 50 korun ??? Už mi to bylo všechno jedno, hodila jsem tam tu 50 korunu a čekala, co bude dál. Naštěstí mi to zbytek vrátilo ... U autobusu už nikdo nestál, tak jsem nasadila tempo, dala kufr řidiči a nasedla jsem. UFF, to je ale den !
Seděla jsem vedle takové zvláštní rodinky ... Stevardka prochází a říká "prosím, připoutejte se" ... tak jsem se chtěla připoutat, ale pás byl rozbitý, tak jsem se na to vyprdla. Maminka říká své dceři (tedy aspoň myslím, že to byla máma a dcera) ... "tyyy, připoutej se, co když nabouráme a ty vyletíš" ... "ale mami, nech toho" ... "nooo. nabouráme, převrátíme se na střechu a co, ty si něco zlomíš/zabiješ se a co já pak tady" ... dobře, to opravdu chci slyšet, když mám zrovna dneska rozbitý pás :DD
... dalších 15 minut tam mluvili o tom, co se všechno může stát, když nebude připoutaná !!!
Samozřejmě, že když nejvíce pospícháte, tak chytnete kdejakou kolonu, SUPEEER !!! To fakt potřebuji, v Brně musím být ve 4 hodiny na místě a my vymeteme každou kolonu. Na 4 hodinu jsem na místo přiběhla jen tak tak ... To byl zase den :D ! A hurá do Starbucksu na kávu !!!


Dneska, když jsem jela. Vyjížděla jsem z Brna. Bože v "myší díře" potkáte tak divný lidi !
Když jsem vystoupila z tramvaje, nějaká slečna mi málem přeletěla přes kufr. No nic jdeme dál. Když jsem tak procházela tou ďourou, nějaký kluk mi kopl do kufru a začal se omlouvat, nevšímala jsem si ho a šla dál ... jeho slečna se ho zeptala, za co se omlouvá a on řekl, že mi kopl do kufru, ale že by se to nestalo, kdyby tu nebyl samý migrant ... já jsem se na něj tak otočila, udělala jsem výraz jakože "děláš si prd*l", otočila jsem zpátky a šla dál. Pár šel stále za mnou a kluk povídá své slečně "jsem nevěděl, že je to češka" :DDD ... Ve Vaňkovce jsem si koupila svačinu a mohla jsem se vydat zpátky ke Grandu.

Uff, jsem konečně v Praze a mám cca 40 minut. Tak jdu do Crosskaféčka, kde si dám domácí limonádu + kelímek s čerstvým ovocem :) ...
Když jsem to vše spořádala, vzala jsem kufr a šla jsem čekat na bus, který každou chvíli odjížděl.
Když si tak kráčíme s Timmym po Florenci, zastaví mě jeden týpek a já už se musím smát, protože moc dobře vím, co po mě chce :D ... tento týpek za mnou byl už 4 x a vždycky po mě chtěl 76 korun.
AVŠAK tentokrát po mě nechtěl 76 korun, ale 4 eura :DDD ...

Přesně poznáte, kdy u autobusu je nováček jako stevard nebo stevardka.
 ... "ale slečno, toho pejska musíte dát do tašky" ... začal si mě prohlížet jestli nějakou tašku vůbec mám. Řekla jsem ať se nebojí, že tašku mám.

Timmouši promiň, ale musíš ležet v O´Bagu :DDD. 
Tímto děkujeme Ježíškovi za tuto krásnou univerzální kabelku !!!
(už si dělám zálusk na další, ta kabelka je opravdu božíííí)





JOOO a teď jsem si ještě na něco vzpomněla.
Když jsme přijeli do Mostu, vystoupila jsem na nádraží, kde jsem čekala na tramvaj. 
Jak tak čekám, ňuchňám v náručí Timmouška a naproti nám jde bezdomovec, který se na nás strašně směje ... opět jsem udělala výraz "děláš si prd*l" ???
Jistě, bezdomovec mířil přímo k nám a říká "no jeee, já bych se chtěl mít tak dobře, jako je ten pejsek".
Můj výraz se nemění, jen zvednu obočí, kývnu hlavou a řeknu "hmmm" ...
Celou dobu na nás civěl a mě už to fakt sra*o !!!
Když konečně přijela tramvaj, tak jsem si říkala, že se ho konečně zbavíme, ale to by nebylo přece ono. ON NASTOUPIL. Ano a nastoupil stejnými dveřmi, jako my a sedle si hned ke mě. SUPEEEER. Co víc si přát ?!
Na další zastávce naštěstí vystupoval.
Když se tak zvedal, uviděl na zemi rohlík. Říkám pane bože, hlavně ať ho nezačne dávat Timmoušovi, to bych už asi vykvetla.
Naštěstí se tak nestalo .. než tramvaj zastavila na další zastávce, tak celou dobu dělal "ŇUŇUŇU" a myslel si, jak je u toho roztomilý :DDD... No to by jste museli vidět !!!

Když jsem přestoupila na tramvaj do Litvínova, tak jsem se těšila, jak si sednu, protože jsem měla těžkou kabelku, Timmyho a pak kufr. BOHUŽEL, stála jsem až do Litvínova :D !!
Já to cestování prostě miluji ! Počkat, já to myslím smrtelně vážně. Vždycky mám takových zážitků :D ...

Dnešní #OnTheRoad byl docela dlouhý, doufám, že jste si početli a já se s Vámi loučím :) ...
Ještě bych se Vás chtěla zeptat, zda jste se zapojili do soutěže o tyto hodinky :) ?? Více v sekci GIVEAWAY !


Sledujte můj instagram denisa.koranova a snapchat dennie_28.

#LoveLife

3 komentáře:

  1. Ty tvoje #Ontheroad, vždycky se pobavím,polituji tě a jsem spoko ���� Jen tak dál Denisko ��

    OdpovědětVymazat
  2. To jsem ráda, že se tyto články líbí !:) děkuji:*

    OdpovědětVymazat
  3. To jsem ráda, že se tyto články líbí !:) děkuji:*

    OdpovědětVymazat